Právo na stávku

inventární číslo: L89-114
výška v cm: 21x29,7 (A4)
šířka v cm:

PRÁVO NA STÁVKU

Ústava ČSSR právo na stávku výslovně neupravuje. Toto právo není předmětem ani žádné jiné právní úpravy v Československu. Podle základní právní zásady, platné i u nás, však platí, že co není zákonem zakázáno, je dovoleno.

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který přijala i ČSSR (č. 120 z roku 1976 Sb.) právo na stávku upravuje v článku 8 odst. 1 pís. d, kde stojí:

„Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují zajistit… právo na stávku za předpokladu, že je vykonáváno v souladu se zákony příslušné země.“

Toto právo je tedy jedním z těch práv, u níž ČSSR dosud nedostála svým mezinárodně právním závazkům.

Právo na stávku tedy dosud není čs. platnou právní úpravou specifikováno. Její návrh bude předložen veřejnosti.

(To však neznamená, že by stávkující neměli jinak dodržovat platné právo. Nes(nečitelné) se např. dopouštět trestných činů ublížení na zdraví, poškozování cizích věcí atd. Nesmí tedy v průběhu stávky dělat nic, co by nemohl dělat i jinak !)

—

VYUŽÍT ODBORY

Pondělní generální stávka byla stávkou politickou, tedy stávkou, kterou pracující podpořili své politické požadavky. Ne všude byla ovšem takto chápána ze strany vedení jednotlivých podniků a proti pracovníkům jsou za organizování (nečitelné) a za pondělní absenci s ní spojenou uplatňovány pracovněprávní postihy za porušování pracovní kázně.

Stávka pracujících na podporu politických požadavků nemá v našem právním (nečitelné) žádný základ. Proto je nutno posuzovat její právní důsledky podle nynějšího společensko-politického klimatu, který už je obohacen o nové prvky vybojované stávkou studentů, aktivitou Občanského fóra a zmíněnou generální stávkou pracujících. Šlo o mimořádnou situaci, československým právem nepředvídanou, i důsle(nečitelné) z ní bychom měli posuzovat podle mimořádných kritérií.

Vše velice úzce souvisí i s využíváním odborů pracujícími. Dosavadní právní úprava jim dává mnohem větší pravomoci, než jaké uplatňují. Jejich povinností hájit práva všech pracovníků, nejen svých členů .

Prosaďme původně zamýšlenou právní konstrukci, že vyšší odborové orgány sl(nečitelné) nižším, nikoli naopak.

K tomu všemu musíme znát svá práva i práva odborových orgánů našeho pracov(nečitelné) ale také znát a dodržovat své povinnosti. Vše je obsaženo v Zákoníku práce a v prováděcích předpisech, které byly vydány na jeho základě.

Odborové orgány hájí zájmy všech pracovníků, nejen svých členů. Dosud platná právní úprava jim dává mnohem širší pravomoci, než jakých využívají.

Je zcela jednoznačné, že vyšší odborové orgány slouží nižším, nikoli naopak.

POLOŽTE SAMI SOBĚ OTÁZKU:

–      Je ZV ROH na mém pracovišti ochoten a schopen obhájit má práva i práva mých spolupracovníků v jednání s vedením podniku ?

–      Znám dobře svá práva pracovníka, znám a plním si své povinnosti ?

–      Vím, jaká oprávnění má odborový orgán mně nejbližší ( ZV ROH, DV ROH apod.)