V. Havel

inventární číslo: L89-108
výška v cm: 21x29,7 (A4)
šířka v cm:

VÁCLAV HAVEL se narodil 5. října 1936 v Praze. V roce 1951 skončil povinnou školní docházku, a protože pocházel z významné podnikatelské rodiny, nesměl studovat. Čtyři roky pracoval jako učeň – chemický laborant a přitom absolvoval večerní gymnázium. Od svých 20ti let publikoval studie a články v literárních a divadelních časopisech. Kulturní tradice, která byla vlastní jeho rodině, ho orientovala k humanistickým hodnotám české kultury, které byly v 50. letech potlačovány, ba i likvidovány. Z kádrových důvodů nebyl přijat na humanitní školy, a proto studoval dva roky na technice a byl dva roky na vojně. Po návratu pracoval jako jevištní technik, nejprve v divadle ABC a od roku 1960 v divadle Na Zábradlí. V tomto divadle byly uvedeny jeho první divadelní texty. Mezi nimi měla zásadní místo hra Zahradní slavnost (1963). Stala se výraznou představitelkou silné obrodné tendence v českém umění a v české společnosti. Tato tendence vyvrcholila v roce 1968 tzv. Pražským jarem, na němž se V. Havel podílel. A to nejen jako zralý autor dalších divadelních her – Vyrozumění (1965), Ztížená možnost soustředění (1968), ale i jako reprezentant demokratických představ o české kultuře a společnosti. Po pádu Pražského jara, rozdrceného invazí cizích vojsk, setrval V. Havel na svých názorech. Jeho hry, dřívější i nové, byly v Československu trvale zakázány.

Světový věhlas V. Havla započal již v 60. letech, v letech 70. a 80. se dál šířil a prohluboval. V. Havel se však v těchto letech projevil i jako občan. Protestoval proti všeobecnému útlaku, příznačnému pro léta tzv. normalizace a stal se jedním ze zakladatelů a prvních ze tří mluvčích občanské iniciativy Charta 77. Byl třikrát vězněn, celkem strávil ve vězení přibližně pět let. Z doby útisku vytěžil nejen nové hry Žebrácká opera (1972), Audience (1975), Vernisáž (1975), Protest (1978), Largo desoláto (1984), Pokušeni (1985), Asanace (1987), ale i světoznámou knihu korespondence z vězení Dopise Olze a tři esejistické knihy. Havlův statečný odpor, jakožto i odpor stovek jeho přátel vyvrcholil nakonec v novém obrodném občanském hnutí, jehož úsilí jsme svědky právě v těchto dnech. Za svá díla i za svou činnost bojovníka za lidská práva byl V. Havel odměněn významnými mezinárodními cenami (Erasmova cena 1986, Mírova cena německých knihkupců – 1989 a cena Olafa Palmeho – 1989).

Dnes ztělesňuje V. Havel naděje všech českých a slovenských občanů na život v demokratickém a svobodném státě.