Václav Havel

inventární číslo: L89-150
výška v cm: 21x29,7 (A4)
šířka v cm:

VÁCLAV HAVEL se narodil 5. října 1936 v Praze. V roce 1951 skončil povinou školní docházku, a protože pocházel z významné podnikatelské rodiny, nesměl studovat. Čtyři roky pracoval jako učeň – chemický laborant a přitom absolvoval večerní gymnázium. Od svých 20ti let publikoval studie a články v Literárních a divadelních časopisech. Kulturní tradice, která byla vlastní jeho rodině, ho orientovala k humanistickým hodnotám české kultury, které byly v 50. letech potlačovány, ba likvidovány. Z kádrových důvodů nebyl přijat na humanitní školy a proto studoval dva roky na technice a byl dva roky na vojně. Po návratu pracoval jako jevištní technik, nejprve v divadle ABC od roku 1960 v divadle Na Zábradlí. V tomto divadle byly uvedeny jeho první divadelní texty. Mezi nimi měla zásadní místo hra Zahradní slavnost /1963/. Stala se výraznou představitelkou silné obrodné tendence v českém umění a v české společnosti. Tato tendence vyvrcholila v roce 1968 tzv. Pražským jarem, na němž se V. Havel podílel. A to nejen jako zralý autor dalších divadelních her – Vyrozumění /1965/. Ztížená možnost soustředění /1968/, ale i jako reprezentant demokratických představ o české kultuře a společnosti. Po pádu Pražského jara, rozdrceného invazí cizích vojsk, setrval V. Havel na svých názorech. Jeho hry, dřívější i nové, byly v Československu trvala zakázány.

Světový věhlas V. Havla započal již v 60. letech, v letech 70. a 80. se dál šířil a prohluboval. V. Havel se však v těch letech projevil i jako občan. Protestoval proti všeobecnému útlaku, příznačnému pro léta tzv. normalizace a stal se jedním ze zakladatelů a prvním ze tří mluvčích občanské iniciativy Charta 77. Byl třikrát vězněn, celkem strávil ve vězení přibližně pět let. Z doby útisku vytěžil nejen nové hry Žebrácká opera /1972/, Audience /1975/, Vernisáž /1975/, Protest /1978/, Largo desoláto /1984/, Pokušení /1975/, Asanace /1987/, ale i světoznámou knihu korespondence z vězení Dopisy Olze a tři esejistické knihy. Havlův statečný odpor, jakožto i odpor stovek jeho přátel vyvrcholil nakonec v novém obrodném občanském hnutí, jehož úsilí jsme svědky právě v těchto dnech.

Za svá díla i za svou činnost bojovníka za lidská práva byl V. Havel odměněn významnými mezinárodními cenami /Erasmova cena – 1986, Mírová cena německých knihkupců – 1989 a cena Olofa Palmeho – 1989/. (ručně: Navržen na Nobelovu cenu za literaturu!)

Dnes ztělesňuje V. Havel naděje všech českých a slovenských občanů na život v demokratickém a svobodném státě.