Vážení spoluobčané

inventární číslo: L89-076
výška v cm: 21x29,7 (A4)
šířka v cm:

Vážení spoluobčané!

Od 17. listopadu 1989 jsme se vydali, všichni společně cestou, jejíž cíl byl, pro vás starší, 40 let jen světlou skvrnou v jinak temné společnosti, tam kdesi vpředu. Dnes už není světlou skvrnou, ale zcela jasným konkrétnem, na které už pomalu dosahujeme a brzy také úplně dosáhneme, abychom až vstoupíme do naší Evropy bez hranic, mohli definitivně říci s pocitem dobře vykonané práce: ta svoboda je všech a je krásná.

Končí nám rok, který vejde do historie jako první fundament naší Evropy bez hranic, jako rok, kdy skutečně lid země, a to nejen naši, uchopil vládu do svých rukou a řekl: STOP TOTALITĚ. Jestliže cena je hodnota zboží v něčem vyjádřená, potom naší cenou za hodnotu svobody byl 17. listopad, masakr, který nám odkryl tvář moci jedné strany a ukázal cestu jak se chovat. A o tom, že víme jak se chovat nám vypověděla solidarita s našimi kolegy v Rumunsku, kteří za stejnou hodnotu platí tisícemi životů.

Snad se už tedy definitivně nenaplní symbolické verše Vítězslava Nezvala: Sbohem a kdybychom se vícekrát nesetkali bylo to překrásné a bylo toho dost. Svobody totiž není dost.

A tak, ještě než všichni pozdvihneme číše plné božského moku k slavnostnímu přípitku, pomysleme na ty, kteří v nemocnicích platí za naši svobodu, nebo na ty v Rumunsku, kteří už zaplatili nejvyšším platidlem – životem. Pomysleme na 20 let života ve lži a na ty, kteří mluvili pravdu a byli za to persekuováni a šikanováni, vzpomeňme na našeho otce T.G. Masaryka a nezapomeňme ani na dlouhou řadu mučedníků Janů, kteří nám vždy řekli to co říci měli. A uvědomme si, že jsme lidé, že život je naše největší deviza a že biblické: miluj bližního svého jako sebe samého, je zbraň z které se střílí, ovšem ne do lidí, ale do totalit, bezpráví a lži. A jestli vás nenapadne žádné předsevzetí pro příští svobodný rok, dejte si jedno: buďme na sebe pořád hodní.

Stávkující studenti