Robert Novák

Co se vám vybaví, když se řekne listopad 1989?
Jak vnímáte současnou mladou generaci?
Co považujete za své životní mezníky?

v listopadu 1989: student Pedagogické fakulty v Hradci Králové

v listopadu 2019: učitel

realizace rozhovorů: Lucie Rajlová, Hradec Králové, září 2017 a únor 2018

Leoš Nikrmajer Zpět na seznam Šimon Pánek

Tak když to budu brát podle Maslowovy hierarchie, úplně první pocit, ta nedostatková potřeba byla tenkrát zima. Těch prvních – nevím – 14 dní bylo pořád mínus, a jak jsme furt stáli na náměstích a tak dále, byla zima… (smích) To byl bod číslo jedna. A pak ve mně bude určitě do smrti zakořeněné, jak lidi spontánně chodili ve dne v noci na stávkový výbor z nejrůznějších možných končin a vyjadřovali nám podporu. Prostě tam přišel chlapík a: Tady máte auto, tady máte klíče, až ho nebudete potřebovat, tak mi ho vraťte. Že někdo něco, co v době toho socíku stálo nějaké peníze, takhle dal, bylo úplně bombastické. Takovýmhle způsobem lidi jednali. A pak mám třetí, spíš úsměvný bod, kdy zase na druhé straně bylo vidět, jak to spousta studentů víceméně pojala jako prázdniny. Tak jako vždycky a všude – menšina, 50 lidí, byli ti aktivní, co stávku de facto dělali, dalších dejme tomu 200 byli ti, kteří občas přišli, a pak bylo těch tisíc, kteří byli doma. Někteří z nich – a to se mně nejvíc líbí – si tajně chodili dělat zkoušky i třeba z marxismu-leninismu. Takže když se v prosinci marxismus-leninismus zrušil, někteří aktivní už měli nadosmrti v indexu, že mají zkoušku z marxismu-leninismu, datum 3. prosince 1989. To musí být hrozná ostuda, takovýhle index. (smích)

Jak vnímají rok 1989 a 90. léta studenti? Zajímají se o to vůbec?

To je stejné, jako když se zeptáte, jak jsme vnímali rok 1848 nebo 1918. Prostě je to nějaká událost a žádný vztah k tomu víceméně nemají. Nemyslím si, že by bylo dobré 89. cíleně vyzdvihovat. Proč 89., proč ne 68., proč ne 38.? Snažíme se je s tou dobou a událostmi seznámit systematicky, aby tu dobu prožili a seznámili se s ní. Takže tady máme zavedený ročníkový kurz, kdy všichni třeťáci vyjedou. Říkáme tomu komunisťák, ale oficiálně se to jmenuje Čtyři dny v reálném socialismu. Všichni mají pracovní sešit. Je to zážitková pedagogika, skrze ni se jim snažíme aspoň trochu přiblížit, že ta doba měla svá specifika.

Pro mě byl skutečně zásadní asi ten 89. Tenkrát mně bylo 22 a pro můj život bylo úžasné, že jsme do něčeho šli, nasadili jsme do toho všechno a vyšlo to. Když se na to člověk zpětně podívá, to, aby se něco v takhle raném věku podařilo, se nestává často. Myslím si, že mě to potom ovlivnilo hodně. Nebál jsem se větších výzev, říkal jsem si: Když jsme byli schopni vyhnat komunisty a podařilo se, tak tohle snad tak velký problém není. Tak proč bych do toho nešel? Takže v tomhle smyslu pro mě byl 89. hodně významný, protože mně dodal sebevědomí, dodal mně víru v to, že se něco dá změnit, když se o to hodně usiluje. S oblibou jsem říkal, že druhý nejintenzivnější zážitek, který jsem v profesním životě zažil, bylo, když se tady tři roky rekonstruovala tahleta škola. 100 milionů objem, jedna noha v kriminálu, druhá noha v blázinci a dva pracovní poměry. Tam jsem zjistil, že lidi jsou opravdu schopní takových hajzlovin – vždycky jsem si říkal: To školství, to je šílený a tak dále. Ale proti stavebnictví je to paráda. Od revoluce to pro mě byla z profesního hlediska asi nejnáročnější věc, ustát tlaky těch nejrůznějších lidí, ten šlendrián, dnes a denně třikrát za sebou se tady něco řešilo, podvody, lhaní do očí a tak dále. Bylo to pro mě hodně odstrašující, ale nějak jsme to zvládli. No a pak je pro mě důležité cestování, já opravdu žiju z toho, že někam jedem. V momentě, kdy se vrátíme, začneme plánovat něco dalšího. A to jsou pro mě ty mezníky – od cesty tam a tam, tady budu třeba tři čtvrtě roku něco dělat, ale mám za tím vidinu, že s rodinou nebo se známými pojedeme zase někam jinam.

A čím jsem starší, tím víc mě cestování baví, protože si čím dál tím víc uvědomuju, že je svět hodně pestrý. Dodává mi takovou stabilitu… Jak jsem skeptický vůči tomu, co se děje tady v naší zemi, tak zase vidím, že v jiných částech světa jsou jiné problémy, třeba sopky, které my tady nemáme, nebo nepředstavitelný rozdíl mezi chudobou a bohatstvím.