Leoš Nikrmajer

Co se vám vybaví, když se řekne listopad 1989?
Jak vnímáte současnou mladou generaci?
Co považujete za své životní mezníky?

v listopadu 1989: student Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích

v listopadu 2019: kurátor sbírky novějších dějin, Jihočeské muzeum

realizace rozhovorů: Miroslav Vaněk, České Budějovice, říjen 2017 a květen 2018

Monika Němcová Zpět na seznam Robert Novák

Možná je to absurdní, ale vybaví se mi naivita některých lidí. Z odstupu si myslím, že se spousta věcí mohla udělat jinak. Některý věci ale byly očekávatelný, takže si vcelku myslím, že mě to až tak moc nepřekvapilo.

A hodnotově?

Lidi byli před revolucí v podstatě stejný, jako byli po revoluci. Zastávám názor, že doba je jiná, ale lidi jsou stejný. Nastaly absurdní situace, kdy se nějaký kovaný komunista najednou změnil v kovaného demokrata. Nedá se říct, že by mě na tom vývoji něco úplně překvapilo.

A co ta mladší generace? Máš mladou dceru…

Ta o tom nic neví. Jenom to, co zaslechla ve škole. Že bych ji zasvěcoval do roku 1989, to ještě ne. (smích)

A neptala se, jestli byl tatínek aktivní?

Ona to ani neví.

Jak bys hodnotil generaci dnešních středoškoláků a vysokoškoláků?

Já s nima moc nepřijdu do styku. Jak člověk dělá v muzeu a není ve školství, tak je složitější se k této generaci přiblížit.

Nevypozoroval si ale třeba odněkud z druhý ruky, jestli jsou nebo nejsou pro tuhle generaci události roku 1989 něco jako pravěk?

Řekl bych, že je to pro ně pravěk. Zajímají se podle mě o úplně jiný věci než o rok 1989. Nelze to asi paušalizovat, to nelze u nikoho a u ničeho, ale moc nevěřím tomu, že by to většina středoškoláků reflektovala. Maximálně se s tím seznamují v seriálech nebo ve škole. Pochybuju ale, že by věděli, co si pod tím mají představit. Pro ně je to podle mě dost odtažitá záležitost.

Osobní určitě. Narození mé dcery, práce v muzeu. Když jsem přišel do muzea, byl to pro mě velký mezník. Jsem rád, že se to stalo. Nic extra jinýho se ale nestalo.

Vyrovnával ses s nějakou krizí?

Naštěstí ne. Umřel mi otec. To mě zasáhlo. Bylo mu 56 let. Odstěhoval jsem se maximálně do Kamenného Újezdu, to zas není takový mezník. (smích) Osobní zvrat prostě nenastal.

Seš spokojený se svým životem?

Vcelku ano. Pesimista nemůže být nepříjemně překvapen. Můj bývalý přítel Bronislav, který bohužel už umřel, vždycky řekl, když jsem se ho zeptal, jak se má, tohle: Mám se blbě, ale dobře to snáším. (smích) Já se mám poměrně dobře – nemůžu říct, že bych se měl blbě – a taky to dobře snáším. Někdo se má dobře, ale blbě to snáší. Já zatím nemám žádný výkyvy. A doufám, že to ještě chvilku vydrží.