Martin Štainer

A naopak ti mladí? Tvoje děti – ptají se tě, jaké to bylo? Je to mezi vámi vůbec téma?

Málo, strašně málo. Že by samy přišly, ať jim něco vyprávím, to určitě ne. Něco tuší, to ano. Zpravidla když je ten 17. listopad, tak běží nějaké programy v televizi, a asi zaznamenaly, že jsem se mihnul v dokumentech Igora Chauna nebo Petra Kaňky. Ale není to zase takové téma, a já je s tím nechci obtěžovat, což je možná špatně.

Na druhou stranu, buď je to geneticky dané anebo přece jenom sociálním prostředím, které se na nich projevilo, ale třeba mě velmi pozitivně překvapuje, jak reaguje můj syn v 21 letech na to, co se tady děje. Dělá kdeco kolem voleb, zveřejňuje na Facebooku a dává otevřeně najevo, co si myslí, což se mi velmi líbí. Dcera je ve třetím ročníku na gymnáziu, teď byla poprvé volit v prezidentských volbách a taky to pro ni bylo velké téma. A sama se mě přišla zeptat na jednotlivé kandidáty, co si o nich myslím a tak. A poté, co jsem jí svůj názor řekl, tak pak zase za mnou chodila a říkala mi, co si myslí její spolužáci, koho oni budou volit a proč. Přišlo mi, že si sama udělala stoprocentně jasno, že Zemana volit nikdy nebude. Asi vlivy prostředí, ve kterém vyrůstáš, jsou jasné.

Když odhlédneme od politiky, cítíš se osobně spokojený?

To je asi nějaký můj úděl, ta nespokojenost s politikou. Ale jinak jo, je plno radostí. Minule jsem mluvil o tom, že jsme založili mobilní hospic. To je něco, co slouží společnosti, jakýsi můj vklad společnosti. Možná že tím nahrazuju nějaký prvek, který nejsem schopen realizovat jinde, právě třeba v té politice. A to se daří, protože tam jsou fajn lidé a lidé s hodnotově podobnými postoji jako já, a společně děláme něco, o čem jsme hluboce přesvědčeni, že je potřebné a správné. Je nám jasné, kam jdeme a co chceme dokázat a myslím, že se rychle ukazuje, že jdeme správnou cestou – i přesto, že to vůbec není jednoduché.

Víc si dnes taky uvědomuji, že můj život je konečný a že se blížím smrti. Já jsem v životě zaznamenal několik ztrát lidí, kteří mi byli nejbližší, v rodině i mezi přáteli, dokonce bych skoro řekl, že z kategorie těch nejdůležitějších přátel už skoro všichni umřeli. Ne že bych nad tím uvažoval nějak extrémně, ale s ohledem na to chci dobře využít zbytek svého času, nehádat se s lidmi o blbostech a nedělat zbytečnou práci.