Igor Chaun

Odpovím ti zase obrazem. Odpovídám teď na otázku, co s těma mladejma. Já když jsem byl mladší, tak jsem si říkal – jak já se připravím na postupující věk? Jako jak já to budu řešit, až se mi jako zvýší věk? A teď jsem pochopil, že se to děje samo, že to nemusím nějak řešit. A stejně tak není třeba řešit ty mladý. Zase. Přichází sem odlišný typy duší. Chodí sem teď duše, který čekaly na možnost technickýho pokroku, aby ho přinesly a využily. Chodí sem možná lidi už s vrozenějším, silnějším, zakódovanějším principem morálky. To znamená, že ty věci, pokud my tomu budeme napomáhat a nenecháme tu společnost padnout do nějaký diktatury, šedi, totality a blbosti, tak stačí těmhle lidem nechat prostor, ať tančí své tance, staví své mosty a sní své sny.

Charakterizoval bych se jako člověk, který se posunul od tvůrce České sody, kde mycím práškem „Árijec“ pral „dočista do běla“ malé cikáně a za zvuku Wagnerovy hudby ho přeměnil v modrookého blonďáčka – to samozřejmě nebyla rasistická reklama, to bylo proti debilitě –, až k dnešnímu Igorovi, který když je mu smutno, tak si klidně pustí zdánlivě kýčovité a sentimentální náboženské písně Jiřího Zmožka. On je geniální český skladatel – Biograf láska, Zvonky štěstí, spousta hitů. Skládal pro celou elitu českých zpěváků. A pak přijal Pánaboha a dneska jezdí po republice, mluví o Bohu a v jeho prospěch využívá svůj geniální hudební talent. Skládá velice jednoduché písně o spasení a Ježíši Kristu. Kdybych použil svůj bývalý sarkastický pohled, válel bych se po zemi a držel se z těch klipů a písní smíchy za břicho. Ale dneska to vážně poslouchám a říkám si: „Pane Bože, ty protékáš vším.“

Mně teď bude padesát pět let. Mně se udělalo několikrát blbě od srdce, byl jsem na vyšetření – já jsem trochu hypochondr, ale chci říct, že si uvědomuji existenci věčnosti, duchovního světa, duchovních světů. Duchovní rozměry, lásku a pravdu je třeba PŘIPOMÍNAT. Vždyť my jsme tady ve společnosti neustále krmeni hmotou, materií, dotacemi, statistikami, valorizacemi, preferencemi. Ale společnost, které zemřou ideály, je odsouzena sama k úmrtí. Máme najedeného občana, který s prázdnou hlavou a prázdným srdcem sedí u televize. Co posouvalo lidstvo dopředu? Ideály. A co nás učí současná garnitura? Vysmívat se ideálům. Je to pořád dokola. Nenechat se. Nemám sice rád ty konspirační teorie, ale pravdou je, že určité části vrchnosti vyhovuje, když jsou lidé ve strachu a když věří, že štěstí je ve hmotných statcích, v hromadění, nakupování a konzumu.

A teď se dostávám k těm mezníkům. Moje mezníky se neodehrávají ve světě vnějším. Moje mezníky se odehrávají ve světě vnitřním. Já jsem měl dva formativní zážitky změněného stavu vědomí. Už jsem o tom mluvil. Změněný stav vědomí provází lidstvo od nepaměti. V rámci Santo Daime se požívá ayahuasca, což je nápoj z liány, hořký vývar, obsahující nesmírně silný halucinogen. A to dělá s člověkem velice zvláštní věc. My jsme to v brazilské Amazonii požívali s užitím a ochranou křesťanského Otčenáše, Zdrávas a dalších modliteb a písní. A tam jsem poprvé v životě ucítil naplno Boží existenci. Já jsem Boha už tušil, mně to už předtím nedávalo smysl bez Stvořitele. Ale tam jsem prostě spatřil tu SÍLU. A nekonečnou moudrost a lásku. Genialitu. Já jsem prostě tehdy pochopil, že „všechno je naopak“. Že ten duchovní svět je primární a že z něho jsme teprve delegováni sem, do hmotného světa. Zformováni do těl a v nich teď žijeme a tvoříme ty příběhy, a hledáme svou cestu. Cestu zpátky, cestu zpátky Domů. A máme na to nějaký vymezený čas. Toto jsem prožil. Že jsem dočasným delegátem svého věčného Vědomí tady na Zemi, člověkem Igorem. Tyto rituály a změněné stavy vědomí mi daly zážitek oné celistvosti, té geniální, univerzální inteligence a lásky, která PROTÉKÁ VŠÍM STVOŘENÝM. A ukázalo mi to, že největším cílem člověka na Zemi je POZNÁNÍ, opracovávání sebe, toho těžkého ingotu, jako na těch starých komunistických soustruzích. A že z toho lítají teda extra velké špony. Tak to jsme my lidé, ty ingoty, životem opracovávané.

Takže tohle jsem prožil a protože jsem nebyl ukotvený, tak mě ten duchovní svět na nějakou dobu zaujal natolik, že mě nebavily věci pozemské. Účetnictví, nebavilo mě mít přezuté pneumatiky na zimu, nebavilo mě mít pořádek v úkolech. Já jsem měl hrozný binec v daních. V 90. letech mi volala paní z finančního úřadu, říkala: „Pane Chaun, všichni si myslí, že spolu snad chodíme, udělejte s tím něco, nebo mě kvůli vám vyhodí.“ To byla zlatá devadesátá, teď už by to samozřejmě možné nebylo. A já jsem odmítal, odmítal, nebavilo mě to. Ale nakonec jsem právě díky Santo Daime a ayahuasce začal plnit svoje lidské povinnosti a nalezl úctu a respekt i k faktickému a formálnímu výkonu věcí, které souvisejí s lidskou existencí.

A ten druhý zážitek jsem měl nedávno, kdy jsem absolvoval rituál s žábou Bufo Alvarius. To je žába z pouště v Mexiku. Vylučuje sliz, který se usuší, zapálí se a vaporizuje se, vdechne se kouř. Já se účastnil toho rituálu a v obrovské intenzitě se mi připomenula síla Veškerenstva. Je to slovy nepřenosné – představ si sílu všech moří, váhu všech moří celý zeměkoule, která by se ve dvou vteřinách na tebe vylila. To se mi stalo. Zážitek mi připomněl, jak si mám vážit toho, že jsem Igor, že jsem „teď tady“ v postavě Igora. Většina účastníků rituálu Bufo Alvarius mluví o zásadní životní proměně, mění svůj pohled na život a většinou se dávají do služeb POMOCI. Odcházejí ze zaměstnání, kde generovali mrtvá čísla, peníze nebo hmotu, jako je marketing nebo reklama, a jdou do tvůrčích věcí. Takže bych chtěl zdůraznit, že zážitky změněného vědomí nemají na účastníky asociální dopad, ale naopak velice resocializující. A pomáhají jim najít jejich životní úkol a místo.

Podle mého názoru je smyslem člověka, aby pochopil, že není osamocenou jednotkou, za kterou se často pokládá, ale přirozenou součástí širšího celku na Zemi, a dokonce i celého Multivesmíru.
Našeho strachu z osamocenosti je zneužíváno při politické a společenské manipulaci. Lidé dokonce mohou i komunikovat s anděly. I s mimozemšťany. Ale na naší běžné úrovni života to není zapotřebí. Stačí, když si uvědomíme krásu přírody, když si uvědomíme tu nádheru stvoření jako takovou, když si uvědomíme možnost přátelství, možnost porozumění, možnost tolerance, možnost laskavosti. Podstata života je věčná a pochází přímo od Tvůrce.