Jiří Dienstbier

Stuha byla spoluorganizátorem demonstrace 17. listopadu společně s městskou vysokoškolskou radou SSM, což byla také zajímavá věc, protože původně chtěla Stuha organizovat pochod z Albertova na Václavské náměstí. Byli jsme ale kontaktováni zástupci městské vysokoškolské rady SSM, což byl Martin Mejstřík a Monika Pajerová, a mělo to vazbu ještě na nezávislé studentské tiskové středisko. To byli vydavatelé nezávislých časopisů, kteří se pod záštitou městské vysokoškolské rady scházeli u Bílého koníčka v suterénním klubu na Staroměstském náměstí. Přišli s nabídkou, že když se to udělá společně, tak zajistí povolení, ale za podmínky, že se změní trasa z Albertova na Vyšehrad. Ve Stuze jsme rozhodovali podle fakult a tehdy to byla velmi vzrušená debata, protože ti radikálnější si vůbec nechtěli spoluprací se Socialistickým svazem mládeže zadat. Paradoxní bylo, že děti se zkušeností disidentského prostředí byly velmi pragmaticky pro spolupráci, byť někdo by mohl očekávat, že tam bude mnohem radikálnější postoj. To rozhodnutí – že to bude ve spolupráci s městskou vysokoškolskou radou – bylo velmi těsné. Bylo to rozdílem jednoho hlasu, nějakých 11 ku 10 nebo 12 ku 11 po fakultách. Díky tomu demonstrace získala punc legálnosti a my jsme na ní mohli na vysokých školách zcela otevřeně zvát lidi. Například i na shromáždění při volbě poradního sboru. Paradoxně já spolu s předsedou fakultního výboru SSM jsme společně zvali na demonstraci 17. listopadu. (smích)

Pak nás příjemně překvapilo, kolik lidí na Albertov přišlo. Byli jsme tam v paradoxní situaci, protože jsme chtěli dodržet dohodu se SSM, takže jsme se tam s Martinem Bendou pokoušeli obracet na rohu lidi směrem na Vyšehrad, čímž jsme se pokoušeli jako spoluorganizátoři zajistit dodržování dohody – alespoň formálně –, aby se došlo na Slavín a Vyšehrad a ti, kteří budou chtít, budou pokračovat původním směrem. Během dne se samozřejmě pocity různě měnily. Pamatuji si, že když se šlo od Vyšehradu napřed do Vyšehradské, prošlo se na nábřeží, tak lidé vybíhali z tramvají, přidávali se a mávali z balkonů. Potom následoval šok na Národní třídě včetně toho zákroku a pak už se všechno hrnulo samospádem mnohem rychleji, než kdokoliv asi předpokládal.