Michal Dočekal

v listopadu 1989: student Divadelní fakulty AMU

v listopadu 2019: umělecký šéf Městských divadel pražských

realizace rozhovorů: Lenka Krátká, Praha, květen 2017 a říjen 2018

Na tu dobu vzpomínám vlastně ve dvou rovinách. Jedna je, bylo mi dvacet, no, tak jak na to chcete vzpomínat? Ta doba byla hnilobná, ale na druhou stranu jsem měl všechno před sebou a věděli jsme, že my máme pravdu. A vlastně jsem si ani nedokázal představit, že jsou lidi, kteří to vnímají jinak, což souvisí s tím věkem. A fungovalo to, že když se šlo na koncert, tak už to mělo prostě svoji, když ne politickou, tak aspoň společenskou váhu, všechno v těch letech mělo velký symbolický význam. Ale zároveň nezapomínám, jak ta doba byla prostě hnusná. Když se mě moje starší dcera ptá na zážitky ze školy, tak já jí v podstatě nemůžu nic vyprávět, protože ona má ze školy úplně jiné zážitky než já. Já mám sice samozřejmě strašně krásný zážitky na trojku z chování a tak dále, ale co jsem prožíval v té škole, to byl absolutní odpor a hnus, to mě provázelo celou základní a střední školu. A to bylo diktováno náladou ve společnosti.

Já od podzimního semestru začnu učit na DAMU…  Včera jsem byl na klauzurních pracích prvního ročníku, a pochopitelně mám pocit, že to, co tam předváděli… Jak říkal vtipně dědeček mého kamaráda Jirky Štrébla, že za Rakouska i ty feferonky víc pálily. No takovej je život a svět. Já si samozřejmě můžu myslet, to jsou mladý ucha a my, že jsme byli daleko pilnější, víc jsme pracovali a víc jsme šli za svým cílem, ale to si myslí každá odcházející generace o té nastupující: jsou to mladí lemplové, kteří nic neumějí a ještě jsou drzí.

Jedna věc jsou nějaké profesní kroky a druhá věc, že se mi narodily děti. A narodily se poměrně už dospělému tatínkovi, což si myslím, že je docela dobře, protože bych mezi třicítkou, čtyřicítkou určitě neudržel nějak pohromadě profesní zájmy a rodinu. Teď mám dvě děti, to je velká změna v životě. Od roku 1994 do roku 2002 jsem byl v Komedii, pak jsem byl třináct let v Národním divadle. A teď začínám v těch Městských divadlech pražských, což je takový můj poslední začátek. V jisté fázi života si člověk prostě uvědomí, že toho má víc za sebou než před sebou. Ačkoliv nemám vůbec pocit, že už jenom vyklusávám nebo že už je to jenom přídavek k proběhnuvšímu koncertu, tak už přeci jen vidím na konec playlistu… A pak si dost vážím toho, že jsem měl možnost pracovat v zahraničí, což je pro činoherního režiséra docela úspěch, protože jazyková bariéra je zásadní, není to tak mezinárodně fungující obor jako hudba nebo tanec. A samozřejmě vyjedete za hranice a tam začínáte úplně od nuly, což má svoje pozitiva, ale taky je to zážitek. V zahraničí trošku víc fouká. Tak toho si cením – dětí, toho že mám úplnou rodinu a jistých pracovních úspěchů.

Michal Dočekal (*1965) se narodil v Praze. V letech 1985–1991 vystudoval režii na DAMU v Praze a v závěru studia absolvoval stáž na University of London. V letech 1991–1994 působil jako režisér v Divadelním spolku Kašpar. V období let 1994–2002 vytvářel nejen jako režisér, ale především jako umělecký šéf, novou podobu pražského Divadla Komedie. Od roku 2002 do 2015 působil v Národním divadle ve funkci uměleckého šéfa Činohry, v dalších dvou letech byl ředitelem této činoherní scény. Od sezóny 2018/2019 je novým uměleckým šéfem Městských divadel pražských.