Jiří Křečan

v listopadu 1989: student Pedagogické fakulty UP v Olomouci

v listopadu 2019: zaměstnanec MŠMT ČR

realizace rozhovorů: Veronika Pehe, Praha, září 2017 a únor 2018

Atmosféra. Jednoznačně atmosféra, neopakovatelná, to už prostě nebude.

A k jakým hodnotám jste se upínali jako studenti, co bylo cílem té změny?

Objektivně to byla touha po svobodě a subjektivně… totální nasranost, tam šly bokem všechny bezpečnostní brzdy v hlavě, míra deziluze dostoupila určitý úrovně a tím se to odšpuntovalo.

Naplnila se ta očekávání, nebo přišlo spíš zklamání?

Vždycky přijde nějaké zklamání. Ale dovolím si neskromně tvrdit, že díky tomu, že mě bavila historie a po roce 1989 jsem ji mohl i vystudovat, mám jakýsi nadhled a tak nemohu být nespokojený. Máme za sebou 30 let bez toho, že by někdo musel emigrovat, a to je v naší historii unikátní chvíle.

Dovedete si představit, že mladší generace by dokázala vyvinout takovou aktivitu jako vaše generace v listopadu 1989?

Ano, v každé generaci je skupina lidí trochu citlivějších na nespravedlnost a ochotných v případě nutnosti vystoupit. Zda vystoupí, záleží na vnějších okolnostech.

Když si představíte sebe v roce 1989 a dneska, v čem byste řekl, že jste se nejvíce změnil?

Já doufám, že moc ne. Jsem klidnější a nemocnější. (smích) Co mně na sobě tenkrát vadilo byl přílišný radikalismus, neschopnost naslouchat. Dneska zase naopak možná nechávám projít věci, které bych projít nechat neměl. Potřeboval bych si vzít od každého něco. Ale to je asi u všech lidí podobné.

Ještě se vás zeptám, jak si těch posledních 30 let sám rozdělujete? Jaké jsou tam pro vás mezníky, ať už osobní nebo veřejné?

Já jsem dost zlobil. Když to teď vezmu velmi vesele, první dobu si nepamatuju. Tam jsou jen fleše, co se kde stalo. Potom je to hodně dané pracovními možnostmi. Mám to štěstí, že jsem s jednou ženskou od roku 1991, takže nerozlišuju tímto způsobem. Mám zdravé děti. Plno věcí jsem odflákl, prolajdal, ale to tak ke mně patří. Nakonec to doběhlo do úrovně, kdy jsme schopni tu rodinu nějakým způsobem pohodlně zabezpečit, což vždycky nebývalo. A žijeme dobře.

Jiří Křečan (*1967) absolvoval základní školu a gymnázium v Chrudimi. Po maturitě odešel studovat chemii do Pardubic, neměl ovšem ke studiu vztah a po roce byl vyhozen. Pracoval jako dělník v chemickém průmyslu. V roce 1987 nastoupil na pedagogickou fakultu v Olomouci, obor fyzika – základy techniky. Byl aktivní ve stávkovém výboru, účastnil se studentské politiky i po roce 1989. Po změně režimu si změnil studium na obor historie – politologie, dostudoval ovšem až na konci devadesátých let. Mezitím se věnoval podnikání v oblasti internetových technologií, byl aktivním členem ODS. Ze strany vystoupil po tzv. „sarajevském atentátu“ v roce 1997. Profesně se věnoval vzdělávání dospělých, nejprve v neziskovém sektoru, nyní pracuje na ministerstvu školství. Je ženatý, má dvě děti.