v listopadu 1989: student Lékařské fakulty UP v Olomouci

v listopadu 2019: advokát, předseda správní rady Nadace Bezpečná Olomouc

realizace rozhovorů: Miroslav Vaněk, Olomouc, srpen 2017 a červen 2018

Obrovská emoce, vzedmutí emocí. Obrovská pozitivní energie, ale i strach. Řekl bych emoce v celém barevném spektru, přirovnáme-li vnitřní prožitky k různým druhům barev. Setkání s neuvěřitelnými lidmi a taky obrovská únava, fyzické vyčerpání, ale navzdory tomu velký výkon stimulovaný právě emocemi.

Velmi mě překvapilo a překvapuje, protože se to z času na čas stává, že člověk potká mladou generaci, která ví, co bylo podstatou listopadu 1989 a umí si to nějak vyhodnotit. Myslím si, že to je dáno samozřejmě jimi, ale také jejich rodinou a nebo přáteli, nakolik to v nich posilují a vzdělávají je v tom a nakolik je to dáno školou, byť tady bych byl skeptikem a alespoň z toho, co zjišťuji od svých dětí, tak že bysme byli schopni se s listopadem 1989 nějak vypořádat a správně to pojmenovat, tak řekl bych, že ještě ne, že tam existuje spousta mýtů.

Ale myslím si, že jedna věc je klíčová. Abychom byli schopni pochopit význam listopadu 1989, a zejména mladá generace byla schopná ho pochopit, tak musí dostatečně dobře vědět, co byl totalitní režim a mít srovnání s tím, v čem žijí teď.

Kdo generaci Z vysvětlí podstatu lustračního zákona, dá jim pro život víc než iPhone. A myslím si, že k pochopení listopadu 1989 patří i maximální znalost toho, co mu předcházelo. Rok 1945, rok 1948, soudní procesy, popravy, rok 1968, normalizace. A to jsou ty dějiny nebo ty příběhy, které teďka z času na čas člověk může vidět na veřejnoprávní televizi v nočních hodinách, a to jsou podle mne příběhy, které mnohé děti a mnozí mladí ve školách se s nimi nesetkávají a neznají, a proto jim vlastně ani nemůžeme vyčítat, když jako na otázku listopad 1989 řeknou – nevím.

Vždycky jsem věřil ve vzdělání, a proto jsem absolvoval vysokou školu, třebaže jsem už v závěru studia projevil jistou dávku masochismu a začal studovat druhou vysokou školu. Ale i ji jsem dodělal. Vždycky jsem věřil ve vzdělání, v odbornost.

Z ulice a ze studentských demonstrací jsem vlastně plynule přešel do politiky, v níž jsem dosáhl nějakého vrcholu. Tak to je jedna věc. Po odchodu z politiky jsem měl ambici, bavíme-li se o milnících, dokázat sobě a svému okolí, že jsem schopen budovat si další životní – osobní i profesní – kariéru, což se mi povedlo. Významným milníkem byla rodina, protože jsem si vždycky přál mít rodinou a mám úžasnou ženu a úžasné děti. Pak jsem chtěl mít svoji školu a svoje filantropie, to se mi taky povedlo. A teď vlastně vstupuju do další fáze – říkám tomu starší střední věk (smích), kdy jedna z mých ambicí, jeden z mých snů je transformovat CEVRO na prestižní soukromou univerzitu, aby v příštím roce už nebyl „CEVRO Institut“, ale „CEVRO University“. To je jedna věc. Druhá moje ambice je dát svým dětem do života maximum toho, co jim výchovou mohu dát – návdavkem na ty geny, které jsem jim už dal. Snad k tomu všemu budu mít dostatek zdraví a síly.

Ivan Langer (*1967) se narodil v Olomouci, kde v roce 1987 zahájil studium medicíny. V listopadu 1989 se zde aktivně podílel na studentské stávce. V roce 1991 vstoupil do ODS, za kterou zastával funkci radního Olomouckého zastupitelstva v letech 1994-1998. Zároveň působil jako tajemník ministra spravedlnosti. Ve stejné době vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V období 1996–2010 byl poslancem Poslanecké sněmovny PČR, členem Výboru pro obranu a bezpečnost a členem Komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby. Mezi lety 1998 a 2002 zastával funkci prvního místopředsedy ODS. V letech 1998-2006 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny. Vrcholem Langerovy politické kariéry se stala léta 2006-2009, kdy vykonával funkci ministra vnitra. Až do jeho zrušení v roce 2007 navíc řídil i ministerstvo informatiky. V roce 1996 založil a jako předseda správní rady vede občanské sdružení CEVRO – Liberálně-konzervativní akademie. Od roku 2012 je advokátem. Zaměřuje se na oblast trestního práva, práva občanského, mediálního a práva informačních technologií.