Josef Línek

Jako asi jsem jeden z mála lidí, na rozdíl od většiny kolegů, kterým nevadí jací současní studenti jsou, i když se to strašně mění i v průběhu dekád. Pro každou tu dekádu je to velmi jiné. Když si člověk spočítá, že dneska téměř každý druhý člověk studuje vysokou školu a tenkrát před revolucí to bylo, co já vím, možná do deseti procent, tak samozřejmě se to musí odrazit na kvalitě, protože procentuální zastoupenost těch vysoce schopných a inteligentních lidí ve společnost je pořád stejná. Takže na něčem se to muselo podepsat. Ale jak říkám, jsou tady nějaké věci, které se mi nelíbí, ale ti lidi jsou super, protože jsou veselí a umí spoustu věcí, které my jsme neuměli. Úplně samozřejmě berou cizí jazyky.

Za posledních 25 let pro mě byl opravdu výrazný zlom začátek působení zde na univerzitě. Ale jinak celkem nic. Manželství. To změní hodně, člověk přestane mít čas na spoustu věcí, čítával jsem dřív sto knih ročně. Ale to nevadí. Zase mám jiné odměny. Nevím, asi vás zklamu, žádné velké zlomy nebyly.

A zlomy ve veřejném prostoru?

Vcelku velká změna bylo milénium, jakkoliv je to takové umělé nebo astronomické, přece jenom to sepětí s 20. stoletím se zdálo veliké a myšlenkově to člověk pomalu opouští a zvyká si, že žije v nějakém 21. století. A vzhledem k politice? Není to nijak překvapivé, ale asi ústup od tradiční stranické politiky, návrat k nestranictví, ať už to má formu jakoukoliv. Souvisí to možná s tím konceptem nepolitické politiky. Ten se myslím ukázal jako ne úplně dobrý nápad. Havel to myslel samozřejmě dobře a bylo hrozně prima vidět, jak si vodí na Hrad Stouny a večeří se Zappou. Na druhou stranu lidi, kteří ho brali, pak měli pocit, že politika něčím smrdí, je něco špatného, a to není pravda. Důsledek je nedůvěra vůči těm takzvaně normálním stranám, a teď se ukazuje, že z toho jsou ty blbé nálady.