Leoš Motl

v listopadu 1989: student Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni

v listopadu 2019: na volné noze

realizace rozhovorů: Lucie Marková, Plzeň, březen 2017 a květen 2018

Zima.

Pocity?

No jasně, to bylo neuvěřitelně emotivní, musím říct, že stávkový výbor nebo lidi, kteří se kolem toho motali, tak to jsou pevnější přátelství než rodina. Říkám to jenom, jak to je, fakt to bylo hodně silné. Pocit za a) sounáležitosti, za b) ohrožení, za c) prst na tepu doby, že se vám to měnilo pod rukama. A ještě, že to šlo, mělo to smysl, a ještě do toho byli fakt dobrý lidi.

A jak to vidíte do budoucna, jakou byste si přál budoucnost pro svého syna?

Málo plotů. To je celé. Já si myslím, že to zařídí, on je svůj, že si to zařídí, chtěl bych, aby mu bylo umožněno si to zařídit. To stačí. Víc stejně pro to člověk nemůže moc udělat.

Když si představíte sebe v roce 1989 a dneska, co se změnilo?

Mám asi o dvacet kilo víc. To je viditelné. To se změnilo výrazně. A sebe? Já bych řekl, že se toho moc nezměnilo za sebe. Nebo občas na škodu, občas dobře. Pořád mně vadí věci, co mi vadily tenkrát, trošku jsem dostal na některé věci samozřejmě během času jiný pohled nebo schopnost většího nadhledu, myslím si, že bych se už nevrhal tak střemhlav. Ale to si myslím, že je vcelku přirozené. Ale moc rozdílů bych asi v sobě nenašel, co se týká názorové jednoty nebo přemýšlení o světě, věcech kolem sebe, tak to mám pořád stejné.

Jsou nějaké výrazné mezníky ve vašem životě, kterými jste prošel?

Určitě. Rok 89 je dobrý mezník, ale paradoxně mým asi životním mezníkem je moje úspěšné vystudování gymnázia, z toho těžím doteď. Pak tři roky po tom byl 89. a to byl velký zářez, hluboký zářez, to se změnilo úplně všechno, principy fungování, i způsob obživy, způsob konání… 89. s tím zatřásl, to byl bod nula. A pak už se to tak vine takové běžný životní starosti jako sázení stromů, stavění domů, plození synů a tak dále a tak dále.

Když odhlédneme úplně od politiky, jste osobně spokojený?

Jo, jsem spokojený. Ale jasně, tak jo a ne. Já asi nebudu spokojený nikdy v životě úplně, teda když budu mrtvý, tak jo. Ale to ne, to je obtížně kvantifikovatelná otázka, můžu být spokojený se stavem teď, můžu uvažovat o tom, že vždycky to může být lepší, vždycky to může být trošku jinak. To mě zajímá. Ale jsem spokojený. Nejsem nespokojený.  Míra nespokojenosti je takovým výrazem vzdoru vůči současné situaci.

Leoš Motl (*1967) pochází z Knapovce ve východních Čechách, gymnázium studoval v Ústí nad Orlicí a na vysokou školu odešel do Plzně, kde již zůstal. Vystudoval strojní technologii. V letech 1992–2013 podnikal ve velkovýrobě reklam, absolvoval také stáže ve Švýcarsku. Deset let učil v Ústí nad Orlicí na střední škole, působil také jako technický pracovník na Západočeské univerzitě na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara (2014–2016). V současné době je na volné noze.