v listopadu 1989: student Lékařské fakulty UP v Olomouci

v listopadu 2019: fyzioterapeut

realizace rozhovorů: Pavlína Havlová, Praha, říjen 2017 a květen 2018

Co vás napadne, když se řekne listopad 89?

Promarněná šance. Zklamání.

Prožíváte 17. listopad nějak? 

Nijak extra …

Bojíte se o budoucnost dětí třeba kvůli závislosti právě na těch technologiích? Nebo jiným závislostem?

Já si myslím, že závislosti mají společný základ, že to je to, že člověk nedokáže být sám se sebou

Dá se zobecnit, že Evropa ztrácí sama sebe, když se nemá k čemu upínat? Křesťanství už ji netmelí?

To mi vadí poměrně dost. Já přestože jsem pokřtěný, tak se nepokládám za křesťana. Nicméně mám poměrně silný vztah k té kultuře. Od toho se člověk beztrestně neodpoutá – od kořenů, které máme z antiky, z judaismu, z křesťanství. A na to bychom v Evropě neměli zapomínat. I když se člověk dostane k nějaké univerzální spiritualitě, nebylo by žádoucí se úplně odříznout od těchto svých kořenů. Mám obavy, že Evropa na to nedbá, a kvůli tomu je v rámci západoevropské společnosti ohrožená demokracie a svoboda. Když neoceňujeme svoje základy, tak nás může islám velice lehce zničit. Nemám sympatie k nějakým radikálním protiislámským názorům, ale zároveň islamismus a jevy spojené s migrací pokládám za nebezpečné. A nejenom toto. I věci spojené s přehnanou politickou korektností, multikulturalismem a podobně. Už se to dostává někam, kde to asi být nemělo.

Já jsem sice říkal, že ten 17. listopad nějak neprožívám, nicméně to zásadní mezník byl. Takže 17. listopad, narození dcery – to byly asi takové zásadní mezníky. Dalším zásadním mezníkem bylo setkání s Egonem Bondym a z posledních let i setkání se Stanislavem Grofem. To je asi to nejvýznamnější, nejdůležitější, co mě potkalo.

Ctibor Navrátil (*1963) se narodil v Opavě, kde dosud žije. Vystudoval fyzioterapii na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Pracuje v nemocnici v Krnově jako fyzioterapeut. Od roku 1997 se zajímá o transpersonální psychologii, rád se věnuje čínské medicíně.