Michal Šaman

Jak jsem říkal asi v prvním záblesku mé pozdější jasnozřivosti snad třetí den revoluce, já jsem ani nevěděl, proč to říkám. Říkal jsem – teď nám vládli politicky. A to jsem nevěděl nic, jak kapitalismus bude fungovat. A říkal jsem – teď nám budou vládnout přes peníze. A zrovna tak jsem měl v 90. letech vizi, že jsem se najednou viděl, jak jsem někde s nějakou ženou a dětma a bráním je a jde nějaká horda, bejsbolky a loupí, drancujou, znásilňujou a že mě při tom zabijou. Já jsem říkal – než umřít nadarmo, tak aspoň hrdinskou smrtí, ať to stojí za to. A to je jedna z variant, ale to neznamená, že musí nastat. A podívejte se, jak se chová kolikrát leckde dav, nebo co se už stalo ve světě, nenamlouvejme si, že usměvaví nebo neusměvaví lidé, které potkáváte, jsou civilizovaní. Kdyby se strhla nějaká mela, občanská válka, sociální nepokoje nebo začal blackout na Slunci, mládež by zapalovala auta, protože by měla absťák, že nemá internet, to by se tady jezdilo, drancovalo jak v katastrofických filmech. Podívejte se, co se dělo v Jugoslávii. Tak tuhle budoucnost bych si nepřál. Trvám na tom, což už potvrzují i vědci např. historikové, že tahle civilizace končí. To není konec světa, prostě pád Říma, bude zas něco jiného. V 90. letech, když jsme to tvrdili s přáteli, tak jsme byli za blázny. Teď záleží, jakým to proběhne způsobem, zda jakžtakž konstruktivně nebo destruktivně. Nově dodávám, to rozzuří zase jinou skupinu, věk Apokalypsy začal, byť ne ona sama. Takže záleží, co se do toho dá. A jediné, čím můžeme přispět, je inspirovat okolí, protože když se lidem bude líp žít, tak nebudou dělat blbosti, nebudou frustrovaní. Nejen svými činy, i svým vyzařováním do počasí společnosti přispíváme všichni. A záleží, co převáží, záleží na každém jedinci. Taková bude nálada, stav, aura celé společnosti.

Snad jsem aspoň trošku dospěl, dozrál. (smích) Já doufám, že jsem se v podstatě, v jádru nezměnil. Na to jsem dost stará duše. Věřím, že už nejsem romantický idealista, ale stále věřím v čisté ideály. A snažím se tak žít. Pořád věřím v pravdu a poctivost. Nesnáším nesvobodu a jakýkoliv druh nespravedlnosti. Mojí slabinou není soucit, ale to že mnohdy až přehnaně a na svůj úkor nechci nechat nikoho trpět. A cit mi věřím nikdo nevezme. To zůstalo. Samozřejmě zbavil jsem se naivity a u neumění se pořád učím. Vlastně mě to učily i ty partnerské vztahy. Jít sice se srdcem na dlani, ale jako jeliman není moc praktické. Protože když sem přijdete, jako čistá duše, a nejste kódovaná na mrchárny, tak se musí člověk tady naučit žít, aby přežil. Získat protilátky, ale nestát se tím. Takže samozřejmě lituju částečně promarněného času. Já jsem měl obrovské štěstí v životě, nejenom na tu dobu, co jsem zažil, když to budu hodnotit z hlediska zevního úspěchu, a potom posledních 15 let mi změnilo život, abych to tu ustál i duševně a psychicky, ale i to pochopil. Ničeho nelituju. Všechno, co jsem prožil i když to třeba neskončilo úspěchem, bylo krásný tím, že jsem to doopravdy žil.

A jste v osobním životě spokojený?

Spokojený ne, ale šťastný jsem. Spokojený být nemůžu, protože mám resty. Hlavně ty existenční, za ty nechci říct promarněný roky, ale svou lehkovážnost. Ale to jsme my Střelci, zacílíme na jednu oblast, a ještě do toho dáme to nadšení a ostatní je jaksi v barvách šedi. V mém případě a byla to nutnost na oblast duchovní. Změnilo mi to v dobrém komplet život. Nejenže jsem se našel a mohu dělat něco smysluplného, ale můžu jinak nazírat i svět kolem sebe, víc archetypálně. Jenže něco to stálo, takže být jakoby mudrcem a být poután závazky, není moc prostoru vstoupit do společnosti a předávat to ještě jinak. Štěstí je v tom, že můžu svobodně bádat, tvořit, dokonce i v tom, co jsem prožil, protože si troufnu říct, že jsem nezahodil žádnou zkušenost. I to nazřít kudy cesta vede a kudy ne, byť realizace se nemusí dařit je štěstí. Mé největší přání je to více a lépe předat, inspirovat víc lidí. Protože na revoluci už nevěřím. Tím neříkám, že nemůže nějaká nastat. Štěstí je to, že pořád můžu cítit lásku a už to nemít jen omezený na partnerky. Kdysi jsem řekl, že až ji přestanu cítit, tak to tu zabalím, protože už by to nebyl život.