Radek Šindelář

v listopadu 1989: student Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni

v listopadu 2019: manažer

realizace rozhovorů: Lucie Marková, Hostivice, červen 2017 a duben 2018

Za prvé příhoda, že jsem byl v Realistickém divadle 16. listopadu, den předtím, než proběhly události na Národní. To mně přišlo zvláštní, že 16. jsem byl v Realistickém divadle a myslím, že už 18. tam vznikalo Občanské fórum. A pak se mi samozřejmě vybaví opojení z toho, že se zbavíte okovů, najednou se vám vše otevírá. Ono to pak samozřejmě dopadne všechno trošku jinak, to je normální, ale ten pocit, že přichází dlouho očekávaná změna, je úžasný. V té chvíli nepřemýšlíte o tom, že svoboda je především odpovědnost za vlastní život, že vám nikdo nedá nic zadarmo, že se musíte prosadit jako jedinec. Viděli jsme především to, že se zbavíme toho marastu, že například na vás policajt nebude dohlížet na každém kroku.

Co říkáte na to, jak se o listopadu 1989 dnes informuje?

Pokud sleduji média, pak vidím takové dvě roviny. Veřejnoprávní vytváří takový poněkud romantizující obraz podobný kultu tatíčka Masaryka. Na druhé straně je listopad vzpomínán jako akce STB, která měla přesný scénář a všichni účastnící byly pouze figurky bez jakéhokoliv vlivu na odehrávající se události. Já bych nebyl ani tak naivní ani tak přísný. Jak jsou informovány naše děti na školách přesně říci nemohu. Určitě to je velmi odvislé od osobnosti učitele. Musí to být velmi těžké, z hlediska historie je zde příliš malý časový odstup. U mých vlastních dětí se pokouším o zprostředkování kontextu událostí listopadu 1989. Jak se mi to daří nemohu úplně posoudit, ale snad ano, jelikož od nich slýchám, že mnoho jejich spolužáků má oproti nim znalosti buď povrchní nebo téměř žádné.

Když si představíte sebe v roce 1989 a dneska, v čem jste se změnil, co vám těch 30 let přineslo?

Doufám, že jsem mentálně dospěl. Snažím se na sebe a na věci které dělám dívat s odstupem. Mnoho ideálů jsem ztratil, ale mnoho jiných zase nabyl.  Snažím se o věcech přemýšlet kriticky, zbavovat se předsudků a nedělat unáhlené soudy. Je to velmi těžké s přibývajícími zkušenostmi vidím, jak často selhávám. Ale snažím se, a to je pro mne důležité.

Když ohlédnete od politických věcí, cítíte se v životě spokojený?

Určitě, mám zdravé a krásné děti a harmonický vztah s mojí partnerkou. Mám za sebou slušnou kariéru, která mi umožnila zajistit podmínky pro rozvoj mých dětí. Mohu s nimi být a sledovat, jak jsou úžasné.  Stále se dokáži radovat z maličkostí, stále mne nadchne, když začne třeba padat sníh, když vidím krásný strom nebo když se mohu jen tak projet na kole.

Radek Šindelář (*1966) se narodil v Plzni do polodisidentské rodiny. Během listopadu 1989 byl aktivním členem stávkového výboru. V červnu 1990 odjel do Spojených států amerických. Po návratu pracoval v oblasti informačních technologií a následně založil několik vlastních firem. Po zkušenosti s podnikáním pracuje na pozici manažera pro velké korporátní firmy.